15.11. Spali jsme v kulaté boudě se zelenou střechou. Jelikož se po příchodu rychle setmělo a my neviděli pořádně jestli jsou tam nějaké breberky, postavili jsme si uvnitř tropiko ze stanu. Spalo se dobře, ani 5 rychlých káv včera večer nezabralo a usli jsme rychle.
Vyrážíme v 8:30. Nabíráme vodu pod cestou cca 200m nahoru nad kempem. Studna byla trochu "žabinec", tak vodu filtrujeme. S námi jdou různé úseky místní domorodci s kozama a krávama. Cesta je docela frekventovaná. Setkáváme se s novým "kmenem" - děti mají už na hlavě vlněné čepky. V noci už musí být pořádná zima. Pořád mírně stoupáme.
Krásný vodopád pod vrcholem Gidir Got 3428m jsme ještě nefotili, byl ve stínu, cvakneme ho na zpáteční cestě.
Potkali jsme první cizince - dva španěly. Scházíme k říčce Jinbar Wenz a hned močíme nohy. Voda je dost studená. Je to docela zvláštní pocit. Spíše se cítíme jako v Tatrách a ne v Etiopii. Stoupáme poli s ječmenem k vesnici Gich ve výšce 3600m. Slunko docela peče. Tam poprvé vidíme obrovské Lobélie.
Jdeme do jedné chýše na kafe. Bylo to jako v jiném světě. Káva byla úplně "od začátku". Nejdříve ji promyli, pak vypražili, semleli v patroně od děla a pak dcerka nasypala kafe do konvičky a vařila s vodou. Pak nalila do mističek. Paní domu mezitím pekla dva druhy placků (injaru + "chlebové"). Po kávě nám dali ochutnat chlebové placky, docela ušly. Pak ale přišla na řadu opravdová delikatesa - injara. Byly to nakyslé chlebové? placky namočené do teplého mléka, a rozmačkané rukama paní domácí. Vypadalo to jako roztrhaný hadřík na nádobí. Chutnalo to jako rozmočený kmínový chleba. Dost pálivé. Jedli jsme to rukama společně s celou početnou rodinkou. Docela zážitek propadnout se do "doby kamenné".
Teorie "nejlepší prevence je útok" se osvědčila. Nikomu nic nebylo. Kdybychom se úzkostlivě chránili před čímkoliv nehygienickým, určitě by někdo z nás dostal střevní potíže. Velkou roli hrálo pravidelné "vypalování červa" domácí slivovicí, kterou každý účastník výpravy měl povinně s sebou, ale bylo toho málo...:-((. Další aspekt byl ten, že jsme se nacházeli ve výškách nad 3000m, kde je podle mého názoru tzv. "čistá špína". Noční teploty klesají někdy až k nule, což se asi některým breberkám nemusí líbit.
Znova stoupáme až do kempu Gich ve výšce 3650m. Stavíme stan mezi Lobéliemi kousek od kamenné boudy strážců parku.
Obsypaly nás místní "divoké" děcka. Nejdříve se nechtěli fotit, ale Dan jim rozdal Twist balónky a děti se nevázaně odvázaly. V jednom momentě se stádo koz/ovcí rozeběhlo k nám a uviděli jsme (teda Ti co vidí dobře..) Simienského vlka - nejvzácnější šelmu na světě.
S Danem jsme se prošli na kopec, dost se zatahuje, v dáli prší. Je i dost zima, odhadem tak 8 stupňů. Západ slunce byl kýčovitý. Škoda jenom, že nevyšel snímek ze siluetami dětí a koulí slunce.
V noci vyly hyeny. Místní scouti je odehnali.
[ Další den ]