Mt. Damavand je sopka a nachází se cca 100km severovýchodně od Teheránu v pohoří Alborz. Výška je docela slušná - 5670m, což je o cca 30m výš než nejvyšší hora Kavkazu - Elbrus. S největší pravděpodobností je to také nejvyšší sopka Asie. Byli jsme tam v srpnu, což je sice nejlepší čas pro výstup, ale zato hora je skoro bez sněhu a nevypadá tak majestátně. Letos to vyšlo, byl deštivý rok, takže vrcholek byl pokryt sněhovými poli.
Z Teheránu jsme vyrazili pronajatým pick-upem do vesničky Reineh (2200m). Pak ruským Zilem (10000r/os) do místa Gosfand Shara (3200m). V překladu je to salaš a taky byla, spousta ovcí a koz. Našli jsme místo bokem a přespali pod stanem. Jinak se dá linkovým autobusem dojet do vesnice Polur, kde za 5000-8000r/os jezdí terénní pick-upy na salaš. Ráno se nám naskytl super výhled na hřebeny pohoří Alborz, mraky v údolí atd...
S plnou polní jsme pokračovali v treku k bivaku-chatě ve výšce 4150m. Tam jsme zůstali
po zbytek dne kvůli aklimatizaci. V chatě se dá zadarmo přespat. Místo je pro cca 30 lidí,
ale v sezóně (červenec/srpen) bývá dost narváno. Iránci totiž strašně rádi chodí po horách
a denně cca 20 lidí vystoupí na Damavand. Vedle chaty je taky pramen. Ale pozor, ne vždy tam musí
být voda. Obecně se dá říct že když jsou sněhová pole, tak je voda. Jinak je lepší se zeptat
místních.
Další den vstáváme po 4 hod a s čelovkama vyrážíme dobýt vrchol. Stan s věcma
necháváme dole a jdeme "na lehko"....
Ve výšce 5000m přecházíme na "větrný hřebínek". Je docela zima (kulich, rukavice nutné). Výška jde znát a silný vítr nás nutí odpočívat v závětří velkých kamenů. Ještě jedno větší sněhové pole a pak to přijde. Pár metrů pod vrcholem se vnořujeme do oblaku sirných sopečných výparů. Není kyslík a ještě se dusíme. Nasazujeme šátky na obličej a z posledních sil dobýváme vrchol - 5671 metrů!
Zpáteční cesta je jeden velký „sjezd" po štěrku dolů. Další den se loučíme s horou,
jedeme stopem do Teheránu a pak zpět do Turecka.